„Vydej to knižně!“


Bezútěšný román na pokračování. Přesně jak to mají Magnézie Litery rády. O týrání. Ale taky o lásce. Ale především o týrání.
Děkujeme svým věčným zdrojům inspirace.
Veškerá podobnost s tyrany, týranými či utýranými je čistě tragická.


Jejich skřeky

  • «Kdybych to bejvala tušila, tak jsem žádný dítě neporodila!»
  • (není nad upřímné vyznání mateřské lásky)
  • «Ty blbče hnusnej!»
  • (vaši rodiče jsou nejkrásnější lidé na světě)
  • «Čím se budeš živit, prosímtě, až my tady nebudem!»
  • (tohle zní jako dobrý nápad: kočky prý po smrti svého pána sežerou jeho mrtvolu)
  • «Jestli tu má někdo držet hubu, tak seš to ty!» (reakce na slušnou prosbu ke ztišení řevu)
  • «Jak dlouho tě ještě budem živit?»
  • «Co ty seš za člověka!»
  • «Prosmítě…» (následuje libovolný rozkaz pronášený zásadně agresivním, nebo aspoň vyčítavým tónem)
  • «Prosímtě vraž mu jednu!» (žádost matky k otci)
  • «Prosímtě někam ho nalož!» (žádost matky k otci)
  • «Ať si tu shnije!» (otec hovoří k matce)
  • «Nenasírej!»
  • «Koukej se sebou začít něco dělat!»
  • «Začni chodit do protialkoholický léčebny!» (matka ostatně soudí, že všichni kromě ní jsou alkoholici)
  • «Neotevírej tu ledničku! Sám si do ní nic nedáváš, to ti platí babička!»
  • «Zkus se sebou něco udělat ať neskončíš jak bezdomovec»
  • «Prosímtě ukliď si ten bordel!» (matka ostatně soudí, že kdekoli mimo jejího gauče je bordel)
  • «Opravdu tady hodláš zdechnout zavalen odpadkama?» (matka ostatně soudí, že kdekoli mimo jejího gauče jsou odpadky)
  • «Ukliď si ten tvůj chlív tam!» (matka ostatně soudí, že kdekoli mimo jejího gauče je chlív)
  • «A přestaň s těma tvejma kravinama!» (matka ostatně soudí, že druzí začínají s kravinami)
  • «Vydej to knižně!» (matčin příspěvek k racionální diskusi)
  • «Jak dlouho mě budeš nasírat?!» (matka ostatně soudí, že druzí ji budou nasírat)
  • «Jak dlouho si myslíš že tě budeme živit?!» (matka ostatně soudí, že druzí si něco musejí myslet [nejspíš na rozdíl od ní])
  • «Dej to sem. Nebudeš chlastat.» (otec ostatně soudí, že druzí u nedělního oběda chlastají)
  • «Neser bohy.» (otec probouzí duchy pohanů)
  • «Řekla jsem jasně abys přestal srát!» (matka ostatně soudí, že druzí začali srát)
  • «Máš to umývat ty debile!» (otcova reakce poté, co jste to právě umyli)
  • «Příští tejden si zajdeš na pracák!» (matčin evergreen)
  • «Jiný v patnácti pracujou!» (matka si uvědomuje, že přetrhání vazeb s rodným městem a odstěhování do dálné vesnice nemusí být pro patnáctiletého syna, který zrovna započal tvořit sociální vazby, přínosem)
  • «V %DOPLŇTE_SVŮJ_VĚK% se nechat živit!»
  • «Nech se zaměstnat v zoologický!» (matka ostatně soudí, že druzí nezvládnou pracovat na benzince jako ona)
  • «Uklidíš si ten svůj bordel, jinak ti všechno vyhážu!» (přeloženo do normální řeči: Mám chuť vyhodit tvé osobní věci a nic mne nezastaví)
  • «Nech se zavřít na psychiatrii!» (matka je přesvědčena, že druzí taky berou léky na depresi jako ona)
  • «Seber se a vypadni z baráku!» (matčin evergreen)
  • «Nedělej ze sebe hrdinu a ukliď to.» (V situaci, kdy je uklizeno. Ale i kdyby nebylo, proč by to z vás mělo dělat hrdinu? Samé otázky…)
  • «Koukej…» (následuje libovolný rozkaz pronášený zásadně agresivním nebo aspoň vyčítavým tónem)
  • «Ten se tu zas bude mrcasit tejden» (úskalí života v rodině)
  • «Proč žereš to, co sis nekoupil!»
  • «Vypadni z baráku! Padej, hajzle!» (matčiny evergreeny)
  • «Vypadni! Táhni!»
  • «Ano, vypadni a táhni!» (nezkoušejte se matky slušně ptát, zda zná i jiná slova, nemá to cenu)
  • «Prosímťazmiz!» (úskalí života se slovenským otcem)
  • «DOPRDELEUŽ!!!» (není nad nedělní probuzení matčiným řevem odkudsi z kuchyně)
  • «Ty prosímtě začni dělat taky něco jinýho než jen krmit kočky!» (z úst osoby, která vás v dětství téměř nechala pojít hladem a stejný osud nyní připravuje zvířatům, to zní celkem vesele!)
  • «Možná za to můžeme my, že jsme tě měli více řezat!» (Možná!)


Teror s příběhem

Kapitola 117.
Pro dobrotu na chladnou zem


5. dubna 2018
Už včera matka vyváděla, jako ostatně poslední dobou vždy počátkem dubna. Pamatuji si to proto, že 4.4. má svátek Ivana. Několik Ivanek znám a myslím ten den na ně; přitom se cítím vždy jaksi povznesen a macecha mi tuto přívětivou, rozjímavou náladu vždy zkalí a otráví svými výstupy.
Protože její život řídí pračka, cítí se povinna jej s pomocí pracího automatu řídit i všem ostatním, což ústí v malicherné (a do absurdna vyhrocené) spory, pokud například nesložíte na oltář pračky své ložní prádlo v čase a množství které vám ona, Nejvyšší Pradlena, zástupkyně Pračky na zemi, nakáže okamžitým befelem.

Milosrdná návštěva LDN s devadesátiletou babičkou za její sestrou v čase 14:00–16:20. Depresivní, desinfekcí a smrtí nasáklé prostory chodeb a pokojů čeřila na lůžku svým žoviálním hovorem jakási vitální babička po operaci páteře.

Milosrdné nakrmení postiženého, přejetého kocoura–mrzáka, co se plazí po dvou nohách zatímco zadek vláčí za sebou, který se mi pod oknem objeví, mňoukaje, vždy jednou za půl roku, o necelou hodinu později ztroskotalo na zásahu dvou „lidských“ (o jejichž lidskosti si samozřejmě nedělám iluse) mrzáků. Žlučí zalitý mozek macechy nejprve nepobral mé ironické žertování „Zavírej tu ledničku!“ (od ní jsem ta samá hloupá slova slyšel tisíckrát, bez jakékoli reakce z mé strany) poté, co do zásobárny jídla dlouze nahlížela. Samozřejmě se nezmohla než na své typické „Prosímtě vraž mu jednu, já už fakt nevím co s ním“.

Otec vyběhl za mnou ven, když jsem se vracel poté, co jsem před brankou umístil misku pro ubohé zvíře, které mezitím někam zmizelo, ať prý misku odnesu zpět domů. Moje reakce ve smyslu ať si misku sám odnese, když mu na ní tolik záleží; já jsem ji tam právě umístil a nehodlám na tom proto nic měnit. Jsem přesvědčen, že každý normální člověk by situaci pochopil a zachoval se racionálně, beze řvaní a především bez použití fyzického násilí. Snad frustrován tím, že takového normálního lidského jednání se ovšem já nemohu nikdy dočkat, a také v očekávání nevyhnutelné hysterické scény, mrštil jsem rezignovaně – nikoli do obličeje – po tyranu prázdnou kapsičku kočičího krmení (cca 10 g). Přiznávám, moje chyba. Příště ani květinou!

Otcova reakce typicky hysterická, fyzická – obvykle začne funět a sápat se na člověka, na uvítanou vždy fackuje po hlavě, poté zuřivě hmatá po horních končetinách a obětí svého sadistického frotérství třese a smýká, do toho jako zaseklý gramofon opakuje, tedy křečovitě řve nesmyslné příkazy a výhružky.

Tentokrát mnou smýkl na trávník a zaklekl mi na krk, že jsem nemohl mluvit, a asi pětkrát na mne řval, zda budu poslouchat, na což jsem pětkrát souhlasně sípal, lapaje po dechu. Řval přitom i, že mne zabije. Utkvělo mi to v paměti, neboť dřív řval jenom, že zabije jakéhosi kocoura. Nebo takhle: Pokud to někdy řval i na mě, asi řval tišeji, že mi to utkvělo v paměti až nyní.

Snad mne při polykání brzy přestane bolet naražený hrtan…



Jejich život




Není nad dobrou panskou radu!



© 1995–2019 Vydej to knižně!

-

Další kapitoly: